Zas je tu podzim. Všude dýně. Mám pocit, že minulý záchvat mé choroby odezněl teprve nedávno a už je tu znovu. Tím, že je teprve v počátcích, nestihla se má mánie projevit v kuchyni nijak podstatným způsobem a neohrozila tak již dlouho plánovanou výpravu. Jednoho krásného sobotního rána jsem naložila svou novopečenou rodinku do přibližovadla a vydali se přivítat novou dýňovou sezonu. Jak jinak než stylově návštěvou největší výstavy dýní v širokém okolí v prostředí zámecké zahrady v Ludwigsburgu (již 10.ročník). Součástí krásné barokní zahrady je i pohádkový mini park pro děti, který tento rok slaví půlstoletí. V duchu oslav jubilea se nesla i dýňová expozice. Uhodnete, které pohádky se dočkaly zhmotnění?
Z výstavy jsem odcházela nadšená (jak jinak, když byla dýňová ;-)), ale Koblížek naznačil mírné zklamání. Prý se letos odrazila ekonomická krize v kvalitě expozice neboť dýně nehrály vždy hlavní roli u jednotlivých exponátů a nabyl dojmu, že je jich málo. Měl trochu pravdu v tom, že dýně nebyly k vidění na každém kroku jako loni. Přesto jich bylo moře a nespočetně druhů a já si náladu ani zážitek jeho remcáním prostě zkazit nenechala. S poťouchle spokojeným úsměvem na tváři jsem k večeři přichystala pohádkový dýňový koláč a jako příkusek k bílému vínu a nealko rosé pečenou dýni ;-)