U někoho už dýňová sezóna skončila, u nás je ještě v plném proudu. Prostě jsem si dýně nahrabala do zásoby a pořád mám ještě kam sáhnout a do mrazáku to není ;-) Mám nahrabané nejen krásně veliké kousky, kterými lze slušně nakrmit i osm strávníků. Nasyslila jsem si i menší kousky, které vypadají krásně jako dekorace na stole, ale především se hodí na plnění a pečení. Tradiční masová náplň sice dýním taky sluší, nicméně dýňová variace na plněné papriky moje strávníky, teda především mne, moc neohromí. Tyhle malé oranžové krasavice přímo křičí po něčem méně obvyklém, ale neméně chutném :)
Suroviny:
5 malých dýní (mandarin)
150g směsi hub (čerstvé hříbky, lišky, žampiony)
100g quinoi (uvařit dle návodu)
20g slaniny (jen pro masožravce)
1 menší cibule
100ml bílého vína
100ml crème fraîche
sůl, pepř, mletý kmín (dle chuti)
hrst sekané petrželky
strouhaný sýr (trochu více aroma rozhodně není na škodu)
olej, máslo
Postup:
Troubu rozehřejeme na 160°C. Dýním uřežeme vršky se stopkou tak, aby nám vznikly pěkné pokličky, a očistíme od semínek a vláken. Lehce vnitřky osolíme. Quinou připravíme dle návodu.
Na másle a oleji orestujeme slaninu, jemně krájenou cibuli, hrubě sekané houby, ochutíme solí, pepřem, mletým kmínem. Podlijeme vínem a dusíme do polozměknutí. Odstavíme z ohně, vmícháme crème fraîche a sekanou petržel. Přidáme quinou a vzniklou směsí plníme dýně. Každý kousek lehce potřeme olejem a dáme na cca 30minut péct – odkryté. Poté pod dýňové pokličky přidáme strouhaný sýr, zvýšíme teplotu v troubě na 180°C a zapečeme.
PS: Velice masožravá skorotchýně byla nadšená i z bezslaninové verze ;-)
Comments
6 komentářů: „Plněná pečená dýně“
Jednorožče, ráda vás zase čtu ;-)
Jasně, žádné mytí. Jednu krásnou tašku už mám ve špajzu :-) A protože zatím máme střechu ve slušném stavu, používám místo kamene do pece :-)))
Nic neumývat! V troubě se vše vysterilisuje, hlína se vypálí, odpadne a použije se jako tašky na vyspravení střešní krytiny. :-))
Recept zní vážně dobře.
Osobně bych dodal, že třeba místo quinoi, kdyby zrovna v Dolních Kotěhůlkách sur la Mare nebyla k mání, lze použít……
Sám jsem quinou koupil jednou. Nijak mě nenadchla, neoslnila a neoslovila a tak zůstávám u rejže, krup, malých těstovin jako orzo (risoni), atp.
Obrázek i recept vypadá tak chutně, že je opravdu inspirativní a svádí k nápodobě :-)
Taky musím poděkovat za rozšíření obzorů, protože se musím přiznat, že díky tomuto receptu, jsem si šla honem vygůglit takovou quinou – dodnes jsem o ní neslyšela.
A ona je to taková docela zajímavá potravina, která se dá dobře uplatnit určitě ještě i jindy.
Takže ještě dvakrát díky ;-))
no jo, jenže to by někdo mohl vzít třeba dýni z pole i s hlínou :-)
Budu mlčet jako hrob :-)
No taky jsem nenapsala, že cibuli oloupeme a především, že si před vařením UMYJEME RUCE ;-)))
Frajeřinky, machrování….:-) já mám taky nasysleno, něco v mrazáku a něco za dveřmi. Ale o tom nikomu neříkej, jo?
Zapomněla jsi napsat, že dýně nejdříve omyjeme :-)